Co si představíte, když se řekne UHK?

Představím si vysokoškolské prostředí, kam jsem rád jezdil a kde jsem se cítil dobře. Zároveň si hnedka vzpomenu na některé pedagogy, kteří mi studium zpříjemnili a pozitivně ovlivnili mou cestu.

Vy jste to už trochu naznačil, ale co konkrétně Vám UHK dala?

Rozhodně pro mě byl zásadní přístup některých vyučujících, kteří učili s nadhledem, respektem a lidskostí. Právě i díky nim jsem si postupně vybudoval vlastní způsob, jak přistupovat k dětem. Zcela klíčová pro mě ale byla praxe, která mi nejvíc ukázala, co práce učitele skutečně obnáší. 

Na jaké pedagogy tedy rád vzpomínáte? 

Nerad bych na nekoho zapomněl, ale velmi rád vzpomínám na paní docentku Martinu Maněnovou, pana doktora Martina Skutila nebo paní doktorku Helenu Karnetovou. Mně celkově vyhovovali pedagogové, kteří sice byli nároční, ale naprosto přesně jsme věděli, co od nás očekávají. 

Jaký je Váš nejkurióznější či nejbizarnější zážitek během Vašich studií na UHK?

Myslím, že to bylo ve čtvrťáku, kdy náš obor pořádal pro celou univerzitu vánoční večírek. Na akci byli pozváni i nejvýznamnější představitelé univerzity. Měl jsem tehdy na starosti moderování celého večera, což mi nedělalo problém. Hned na začátku jsem ale měl přivítat pana rektora, tehdy to byl pan profesor Josef Hynek, a v ten nejméně vhodný moment mi úplně vypadlo jeho jméno. Tak jsem ho představil jen jako pana rektora. Nastalo krátké, trochu trapné ticho, ale naštěstí to vzal s úsměvem. 

Jakou lásku v souvislosti s UHK jste si našel nebo odnesl?

K tomu mám zrovna takový hezký příběh. Já jsem opakoval dvakrát hudební výchovu, nezačíná to sice příjemně, ale zpětně to rozhodně neberu jako prohru, protože do té třídy, kde jsem opakoval, tedy o dva roky níže, chodila slečna, kterou jsem si nakonec vzal a máme dvě děti. Takže UHK mi vlastně dala tu nejdůležitější životní partnerku. 

Jaká byla UHK v době Vašeho studia a jaká je teď? Co je lépe, co je hůř?

Bohužel, já teď univerzitní prostředí moc nesleduji, takže nedokážu přesně posoudit, co se změnilo k lepšímu a co naopak. Vzhledově se mi ale velice líbí univerzitní kampus a náměstí Václava Havla.  Rok před dokončením mého studia se slavnostně otevřela Přírodovědecká fakulta a musím uznat, že se tím tak hezky ten univerzitní prostor dotvořil. 

Vracíte se rád do Hradce Králové?

Ano, do Hradce Králové se vracím rád. Je to opravdu krásné město a jezdíme sem rádi i se žáky. Vždycky tu objevíme něco nového a inspirativního.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Moje Alma Mater! Jedinečná atmosféra auly v historické budově na náměstí Svobody v kontrastu nového areálu v Hradecké ulici.

Co Vám UHK dala?

Velký přehled a nadhled do dalšího života. Jako bonus možnost potkat spoustu zajímavých lidí. S některými z nich mě spojuje přátelství dodnes.

Jaký je Váš nejkurióznější či nejbizarnější zážitek během Vašich studií na UHK?

Asi zkouška z anglického jazyka. Spolu se čtyřmi spolužáky jsme tehdy jako dálkaři v dobré víře přesvědčili jednu pedagožku, že právě ona nás má zkoušet. Dívala se na nás velmi nedůvěřivě, ale my byli asi hodně přesvědčiví. Po zkoušce se pak všichni divili, proč nás zkoušela právě ona, když ve skutečnosti neměla, ale nakonec nám zkouška byla uznaná.

Jakou lásku v souvislosti s UHK jste si našel nebo odnesl?

Vzhledem k tomu, že jsem studoval při zaměstnání, jsem si studiem mimo jiné prohloubil lásku ke své ženě. Bez její obrovské podpory by pro mne bylo studium daleko těžší.

Je někdo konkrétní, např. nějaký akademik, který ve Vás zanechal nějakou stopu? Někdo, na koho rád vzpomínáte?

Těch jmen mne i po letech napadá opravdu mnoho. Nerad bych na někoho zapomněl, ale musím zmínit obě vedoucí mých prací. Paní docentka Iva Jedličková a doktorka Leona Dolejšová. Díky přísnosti, trpělivosti a preciznosti obou dam pro mě byla následná obhajoba diplomových prací procházka růžovým sadem. :-)

Jaká byla UHK v době Vašeho studia a jaká je teď? Co je lépe, co je hůř?

Když jsem začínal koncem 90. let na UHK svá studia, řekl bych z dnešního pohledu, že hradecká univerzita tak nějak hledala svou tvář. Nejen budovy, ve kterých tehdejší Pedagogická fakulta sídlila, ale i systém výuky a přístup pedagogů. Již v roce 2004 jsem pozoroval velký posun a dnes? Nástup nových směrů, technologií. UHK je sebevědomá moderní univerzita 21. století. Přesto si uchovala tradice a kus své historie. A to je určitě dobře.

Vracíte se rád do Hradce Králové?

Do Hradce Králové se vracím opravdu rád. A často! Nejen proto, že je to z Pardubic deset minut cesty, ale mám zde mnoho přátel. Hradec Králové mi nedal pouze vzdělání, ale i báječnou ženu, která zde má rodinu. I jako pardubický rodák a patriot musím uznat, že Hradec je opravdu krásné město.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Představím si krásnou moderní centrální budovu, která v době, když jsem ještě studoval, nestála. Vzpomenu si na spolužáky, některé z nich jsem už delší dobu neviděl, některé z nich potkávám, někteří z nich jsou ve významných funkcích, takže občas spolu něco konzultujeme. Hlavně pro mě UHK představuje mládí a energii.

Co Vám UHK dala?

Univerzita mi dala smysl pro systematičnost v přípravě, protože základní a střední školu jsem dělal tzv. levou zadní se samými výbornými, nebo téměř výbornými, a až studium na vysoké škole mě naučilo, že člověk nemůže žít jen z toho, co slyší ve škole, ale že se musí připravovat, musí pracovat na seminárních pracích, že musí věnovat čas diplomce. Takže pro mě to byl zlom v tom, že jsem se naučil systematičnosti a schopnosti jít při přemýšlení do hloubky.

Jaký je Váš nejkurióznější či nejbizarnější zážitek během Vašich studií na UHK?

Nejkurióznější možná ještě z konce 80. let, protože jsem začal studovat v roce 1987 a zažil jsem při studiu změnu politických poměrů, tak si vzpomínám, že jsme někdy v roce 1988 nebo 1989 byli v létě na Seči. Už si nevzpomenu, v rámci jakého předmětu to bylo, ale vypadalo to jako pionýrský tábor. Pionýrské kroje jsme mít nemuseli, to už by bylo asi vážně moc. Ráno jsme museli nastoupit, naši kantoři byli něco jako vedoucí, měli jsme denní zaměstnání a tak to je vzhledem k tomu roku, kdy se to událo, bizarní věc, na kterou také vzpomínám.

Jakou lásku v souvislosti s UHK jste si našel nebo odnesl?

Lásku k Hradci Králové. Já pocházím z Nového Města nad Metují, střední školu jsem studoval v Náchodě a období vysokoškolského studia mám spojené nejen s tou přípravou a systematičností, ale také s posezením v hospůdkách s přáteli právě tady v Hradci. Některé z těch provozoven už neexistují nebo je tam něco úplně jiného. V těchto hospůdkách jsme ale často pobývali. Taky bylo velmi nebezpečné, když byla mezi přednáškami hodina nebo dvě volna a pak se mělo vracet do školy. To se totiž někdy nepodařilo…

Je někdo konkrétní, např. nějaký akademik, který ve Vás zanechal nějakou stopu? Někdo, na koho rád vzpomínáte?

Na katedře pedagogiky vzpomínám na pana doktora Jana Laška, protože dokázal pojmout přednášky neformálně s řadou příkladů z praxe, ale hlavně vesele. Bylo to takové oživení uprostřed jiných přednášek. Z katedry historie vzpomínám na pana doktora Čestmíra Brandejse.

Jaká byla UHK v době Vašeho studia a jaká je teď? Co je lépe, co je hůř?

To mohu posoudit i proto, že jsem ještě nedávno několik let externě působil na katedře českého jazyka a literatury. Je vidět ten obrovský rozdíl za těch 25 let, převážně v technickém vybavení. Studoval jsem v letech 1987 až 1993 – počítače a mobily nebyly, pro vše potřebné ke studiu se muselo do knihovny, nic jsme si nenašli na internetu. V učebně byl stupínek s katedrou, tabule a křída. A teď jsem to sám mohl porovnat, když jsem měl přednášky a semináře pro studenty. Dnes vám stačí flashka, kde máte přípravy, prezentace, zvukové či obrazové ukázky a jste schopen s tím udělat přednášku na dvě hodiny. To před 25 lety opravdu možné nebylo.

Jmenuji se Vladimír Socha, jsem absolventem Univerzity Hradec Králové z roku 2008, a sice oboru Učitelství pro 2. stupeň ZŠ, specializace biologie a dějepis. Mým celoživotním zájmem, kterému se věnuji, je nicméně paleontologie – věda o životě v pravěku, konkrétněji pak období druhohor, období existence dinosaurů. Tento zájem se mě drží už od dětského věku a v současnosti mám na kontě jedenáct knih, které na toto téma vyšly, popularizuji paleontologii, přednáším, vystupuji v pořadech Českého rozhlasu a podobně.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Je to jakási alma mater, vzdělávací instituce, které svým způsobem zůstávám věrný. Já jsem se v Hradci Králové narodil, celý život tu žiji a UHK je instituce, se kterou jsem od svých devatenácti let spojen a přirostla mi k srdci.

Co Vám Univerzita Hradec Králové dala?

Spoustu zajímavých zážitků, navázaných nových přátelství, krásná studijní léta, která jsem zde absolvoval na začátku tohoto tisíciletí a zkušenosti, ze kterých můžu dále čerpat a které mají trvalou hodnotu.

Jakou lásku jste si v souvislosti s UHK našel nebo odnesl a jaká vám zůstala?

Určité návyky a schopnosti, které jsem dále rozvíjel. Například prohloubené základy odbornější literární tvorby, které jsem pak využil při psaní svých knih.

Je někdo konkrétní, kdo ve Vás nechal vyloženě nějakou stopu a vzpomínáte na to?

Určitě pan docent Jan Vítek z Přírodovědecké fakulty UHK, který ve mně rozpoznal talent směrem k paleontologii, protože je sám geolog, takže z příbuzného oboru. To je jedna z více postav, které na mě na půdě UHK udělaly velký dojem a jichž si velmi vážím a stále s nimi udržuji kontakt.

Jaká byla UHK v roce 2008 a jaká je teď? Vnímáte nějaký rozdíl?

Přiznám se, že už nejsem tak obeznámen s realitou, jaká panuje na univerzitě v současnosti, ale co tak mohu posoudit z těch občasných návštěv tady na nově postavených budovách, tak si myslím, že univerzita se velmi zdárně rozvíjí, krásně nám košatí, rozrůstá se a má takový podstatně modernější střih než tehdy. Já jí to velmi přeji a věřím, že se bude nadále rozvíjet i do budoucna.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Mně se vybaví sled neuvěřitelných vzpomínek a mix všeho možného — od různých studijních zážitků až po hospodské zážitky. Bylo toho strašně moc… za těch 5 let. A bylo to krásný.

Co Vám Univerzita Hradec Králové dala?

Dala mi vzdělání a já si toho velice vážím a jsem strašně ráda, že jsem mohla vystudovat právě historii, která mi myslím otevřela hodně věcí, otevřela mi i takové to pomyslné okno do světa. Zejména z té historie opravdu vycházím a myslím, že jsem v ní našla takové to poučení pro současnost. To, co by mělo být a jak by se lidé měli z historie poučit.

Jaký je Váš úplně nejkurióznější, nejbizarnější zážitek z UHK?

Takových bizarních zážitků mám hodně, ale ony nejsou všechny úplně publikovatelné a nechtěla bych některé mé kamarádky a kolegyně úplně kompromitovat. Pamatuji si třeba, že první předmět v prváku na občance byl logika. S tou jsem bojovala, protože ona byla v nevhodný čas – začínala někdy v šest večer. A to se nedalo. Předtím byla pauza, takže my už jsme seděli v hospodě a já si nepamatuji snad jedinou hodinu, kdy bych na tu logiku dorazila střízlivá. Ale jako nakonec jsem to nějak udělala.

Jakou lásku jste si v souvislosti s UHK našla nebo odnesla a jaká vám zůstala?

Studentských lásek tady bylo samozřejmě hodně. Tady pochopitelně studovala spousta fešných, mladých mužů. Takže my jsme se poměrně střetávali a družili se. Spousta mejdanů na kolejích, v „Ácéčku“, to byl takový proslavený klub tady. A samozřejmě i potom v dalších restauračních zařízeních. Ale myslím si, že k Hradci jsem právě díky studiu získala velice kladný a přátelský vztah.

Je někdo konkrétní, kdo ve Vás nechal vyloženě nějakou stopu a vzpomínáte na to?

Těch lidí byla strašná spousta. Samozřejmě jako prvního musím jmenovat Radomíra Tichého, který ve mně vzbudil, nebo respektive ještě prohloubil zájem o archeologii, a i vlastně o to dobrodružství, protože já jsem se účastnila jeho expedice Monoxylon II, teď se chystá Monoxylon III. Proto mě napadl jako první, protože teď jsme spolu komunikovali několikrát. Ty jeho hodiny byly naprosto úžasný a my jsme jezdili do Všestar, budovali jsme tam pravěkou vesnici, pak jsme dlabali ten člun. To jsou prostě nezapomenutelný zážitky, které mě zase nasměrovaly možná tam, kde jsem teď.

Proč jít studovat Univerzitu Hradec Králové?

Úplně upřímně musím říct, že já jsem do Hradce vůbec nechtěla jít. Já jsem chtěla studovat v Praze, to byl můj jednoznačný cíl. A ze začátku jsem toho hrozně litovala, že jsem skončila v Hradci, což se ale otočilo po zhruba prvních dvou měsících studia, kdy jsem pochopila, že ta historie tady je na skvělé úrovni, že jsou tady skvělí lidé, kteří tu učí a že vlastně ji dokážou učit mnohem poutavěji a zábavněji než třeba v Praze, jak jsem se později dozvěděla od kolegů, kteří tam studovali. Takže jsem přestala litovat a hrozně jsem si to studium tady užila, protože tady byli skvělí odborníci a skvělé předměty. Město je nesmírně přátelské, pro studenta úplně ideální. Takže já jsem nakonec nelitovala ani trochu, a kdybych si mohla vybrat, tak neváhám – možná bych si třeba vybrala další předměty, protože se od té doby studijní možnosti rozšířily – takže neváhejte a pojďte studovat do Hradce.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Krásných 5 let ve škole a městě.

Co Vám Univerzita Hradec Králové dala?

Prvotní rozhled a orientaci, samostatnost a nekonečnou jízdu na kole.

Jaký je Váš nejkurióznější zážitek z UHK?

Poslední řádnou zkoušku před státnicemi jsem absolvoval z etiky. Moc jsem to neuměl. Stejnou otázku jsem si pak bohužel vytáhl i na státnicích. S takovou náhodou jsem ale nepočítal a opět jsem to tedy moc neuměl. Paní prof. Semrádová si to snad už nepamatuje… já to ale vidím dodnes.

Jakou lásku jste si v souvislosti s UHK našel?

Tu největší. Z Univerzity Hradec Králové mám manželku.

Vracíte se rád do Hradce Králové?

Navštěvuji Hradec Králové každý rok při dovolené, prakticky nikdy nevynechám.

Existuje nějaké konkrétní jméno z řad akademiků, které ve Vás zanechalo výraznou stopu a vzpomínáte na to?

Je jich hned několik a nerad bych na někoho zapomněl. Uvedu tedy alespoň dva velevážené pány a ostatním se omlouvám — Jan Klíma a Jiří Štýrský.

Hello my name is Thavry Thon. I am a graduate student from the Faculty of Management of University of Hradec Králové and right now I am living in Phnom Penh the capital city of Cambodia and I run my own travel agency Toursanak Adventure. And beside that I am a writer.

What comes to your mind when you hear „University of Hradec Králové“?

So it was just like the announcement from the People In Need organization that they chose two students from Cambodia. And so I heard that through my friend. And so I applied to this university. At the beginning I didn't really know where is the Czech Republic.

What did this university give you?

I used a lot of subjects that I learned from school such as management economic in my work place because for example if I need to make the package of the tour I need to do cost analytics and using a lot of „how to make and how many, how much I should chargé, what ic the cost etc. In terms of using in practice I use a lot of management with my team and project management, team management and economic at my work place.

What is the most curious or unusual thing you experienced here?

There are a lot of different things compared to my old school in Cambodia. Here I need to study like in practice a lot of like so study and get a lot of support from my teachers if I needed to I went to ask them for the support. But a lot of time that I have to do more reading and selfstudy, where in my country it‘s more about just try to remember thing. Here is more practice.

How was you return from the Czech Republic to Cambodia after finishing your studies?

So, after two years of not going home I was looking forward to go back to Cambodia to see my family and to see everyone but at the same time after three years of spending time in Hradec Kralove it became like my second home. So it was a bit tricky like to leave and then to stay but I had to leave to Cambodia because I graduated and I already promised to the People in need that if I get this education from the school I would use it to help my country. And so I did.

Dou you miss the UHK and Hradec Kralove in general?

Yeah I miss the land, nature and the way of good transporations. I can just jump onto a bus coming to school. I don't need to go cycling in sweaty weather. That's why I decide to come back after six years.

Which subject was the most beneficial for you?

In practice at my work right now economics and management.

So for international students. Either the scholarship or the paid international student this school is very great. On top of that it's not very expensive compared to other European universities. It gave me a lot of friendly atmosphere for study and you have like great access to the facility.

Do you remember any Czech words or sentences?

Mluvím trochu česky. Studovala v Univerzita Hradec Králové tři roky. Ahoj a na shledanou.

Co si představíte, když se řekne UHK?

Když jsem studoval, byla to ještě pouze Pedagogická fakulta. UHK vznikla až následně. Ale když se ohlížím zpátky, vzpomenu si na krásná léta. A i když jsem mimo obor, mimo pedagogiku, rád se vracím myšlenkami na svá studia. Vybavuji si také skvělé učitele, dr. Laška, dr. Vacka, dr. Zitu, doc. Pazderu a vážím si jejich, troufám si říct, naprosto zásadního vlivu v mém životě. V Hradci tehdy byly tři skupiny studentů. Tzv. opraváři → medici, prodavači → farmaceuti a hlídači → pedagogové. A s tím souvisí samozřejmě spousta zážitků.

Co Vám Univerzita Hradec Králové dala?

Osobně mi fakulta dala hrozně moc. Dodnes těžím z vlivů fakulty, studia a především mých učitelů. Vždycky, když si s něčím nevím rady, vzpomenu si na ně a říkám si, jak by to oni řešili. A samozřejmě jsem studium biologie a pedagogiky velmi zúročil ve své profesi.

Jaký je Váš nejkurióznější zážitek z UHK?

Musím se přiznat, že je jich strašně moc. Nebyl jsem svým chováním zrovna ukázněný student, spíš takový vejlupek. Obávám se, že si na mě i učitelé vzpomínají, byl jsem známá firma. Kdybych měl jmenovat pár, tak si vybavím, jak jsem zapálil při přednášce krepáky na nástěnce. Taky jsem zrovna nedbal na zákaz zvířat na kolejích. Měl jsem na pokoji žáby, škorpiona a potkana. Za to ale může moje láska k biologii. Dodnes příběhy ze studií vyprávím dětem. Mimochodem, i dcera je absolventka Univerzity Hradec Králové.

Jakou lásku jste si v souvislosti s UHK našel?

Na fakultě jsem si našel manželku, také studovala. Dokonce jsme se brali ještě při studiu. Obecně musím zmínit lásku ke studiu. Skutečně mě studium bavilo a pokračoval jsem v něm a udělal si doktorát.

Jaká byla univerzita předtím a teď?

Pro mě budou vždycky alma mater ty dvě budovy na náměstí svobody 1 a 2. Ty nové budovy, co se postavily, jsou ale pěkné a univerzita si je rozhodně zaslouží. Jsem rád, že studenti mají něco navíc, že něco vyrostlo. Myslím, že za nás jsme byli jako studenti víc propojení. My to žili. V kruhu jsme prožívali kus života. Byli jsme pořád spolu, velmi jsme se podporovali. Skutečně rád vzpomínám na svoje studia a jsem hrdý, že jsem absolventem Pedagogické fakulty. Taky se k ní hrdě hlasím...